" Umění nemůže být sociálním románem, projevem postindustriální kultury či avantgardní experimentální kompozicí, aniž by tím bylo více, než sebou samým. Stejně tak však nemůže být vymezeno jen samo sebou, bez metafyzického přesahu. Je-li tomu tak, existuje za nepřítomnosti základních funkcí, jako člověk se zástavou srdeční činnosti. Takový stav se zdá být se životem poměrně málo slučitelný."

Vladimír Hirsch

Český hudební skladatel a instrumentalista VLADIMÍR HIRSCH představuje v soudobé české hudbě originální tvůrčí jednotku. Je autorem konceptu tzv. "integrované" hudební formy, spojující soudobou vážnou hudbu s hudbou dark-ambientní a industriální. Jeho kompoziční styl je charakterizován polymodální architektonikou a alchymistickou prací se zvukem, využívající především digitální techniky k rozšíření akčního potenciálu výrazových prostředků. Je či byl vedoucí osobností avantgardních projektů AGHIATRIAS, SKROL, ZYGOTE a dalších. Jeho dílo je reprezentováno nejen činností jím vedených souborů, ale také rozsáhlou kolekcí sólových prací. Je autorem řady konceptuálních alb, několika symfonií, suit, koncertních a experimetálních skladeb, scénické hudby a mnoha drobnějších kompozic. V letech 1986-1995 byl členem experimentální post-punkové formace DER MARABU.

Vladimír Hirsch komponuje od roku 1976, kdy jako klavírista a varhaník začínal drobnými romantickými a klasicistními skladbami pro tyto nástroje, velmi brzy však opouští tyto pokusy a po dlouhou dobu se věnuje pouze jazz-rockovým experimentům a to až do roku 1986, kdy společně s baskytaristou Tomášem Hadravou a bubeníkem Josefem Škodou zakládá experimentální post-punkovou skupinu MARABU. Po doplnění o kytaristu Janise Georgiu a zpěváka Samíra Hausera kompletuje soubor koncertní program, s nímž poprvé veřejně vystoupí v roce 1987.

Současně se vznikem skupiny se Vladimír Hirsch soustřeďuje na systematickou kompoziční činnost v oblasti soudobé experimentální vážné hudby, zaměřenou na snahu o využití potenciálu moderních výrazových prostředků a hledání specifických skladebných postupů. slovanské klasické hudby 20. století, postupně však vytváří vlastní pracovní model v tónorodých principech, kompozici i orchestraci, s důrazem na úlohu primárně nehudebních komponent a jejich přeměnu v plně hodnotnou součást skladby. Prvním počinem v tomto směru je experimetální projekt space-ambientní povahy s názvem SYNTHETICS-THEMES (1987), který je následován dalšími sólovými pracemi, skladbou pro syntezátory SYMPHONY NO.1 z roku z roku 1989 a cyklem varhanních skladeb ORGAN PIECES, kompletovaným v roce 1991. Specifický styl, využívající nejprve analogovou, s postupem času pak digitální technikou vytvořené zvukové charakteristiky nástrojů z obsazení klasického orchestru spolu s širokou škálou rozmanitých zdrojů zvuku se snahou dosáhnout organického sepětí zdánlivě odlišných prvků do živého tvaru.

MARABU byli nejprve ovlivněni post-punkem (demo MARABU I), od roku 1990, kdy skupina pozměňuje název na DER MARABU a současně i sestavu (Vladimír Hirsch - klávesy, bas, zpěv, Josef Škoda - bicí a Michael Kureš - kytara), začínají hledat vlastní alternativu projevu a deklarují se coby „dark-coreová“ kapela (dema THREE OF NINETY-ONE, DER MARABU a DEAD MUSIC). Na přelomu roku 1993 a 1994 soubor nahrává v tomto složení album CRUCI-FICTION, aby po dvou letech, poznamnenaných mnoha personálními změnami a diskusemi o konceptu tvorby završila svou existenci studiovým zpracováním projektu ALL OF US WILL FALL AWAY a několika jeho koncertními provedeními, posledním na sklonku podzimu 1996 . Z jádra souboru se mezitím postupně (od konce roku 1995) formuje nové seskupení. Tvoří jej zakládající člen MARABU, skladatel a hráč na klávesové nástroje Vladimír Hirsch, od roku 1994 zpěvačka souboru Martina Sanollová a manažer skupiny Tom Saivon, který se stává textařem a tvůrcem hlukových a ambientních bází.

Soubor SKROL vzniká tedy v roce 1996 na troskách DER MARABU a od samého počátku vychází od samého počátku své činnosti jak z pozitivních, tak negativních výsledků jejich tvorby, tedy coby sice rockového, ale již standardu výrazně vymykajícího se hudebního útvaru, založeného na původních skladebných principech, obohacených programovými vlivy neoklasicistickými. Pramenem ze kterého vychází, je především slovanská melodika a harmonizace, v čemž se odráží snaha o navázání na vlastní hudební kořeny, tedy i na hudbu, z těchto tradic čerpající (Leoš Janáček, Miloslav Kabeláč, Igor Stravinskij). Tato cesta je v tvorbě SKROL směrována mnohem více k moderní formě hudby vážné jak svým nástrojovým obsazením a rozvinutím jeho zvukových možností (syntezátory či samplery pracující s rozličnými podobami nástrojů klasického symfonického orchestru), tak jeho integrací do ambientních struktur, charakteristických pro současnou postindustriální tvář světa. Takto obecně pojmutý model se jeví v konkrétním výsledku jako začlenění vlastního hudebního sdělení do arteficielního prostoru, který má navodit přesvědčivý a intenzivní vjem plnosti či prázdnoty prostředí, ve kterém se odehrává ústřední děj. SKROL se tedy pokouší dosáhnout organického sepětí vlastní alternativy vážné hudby s prostředím postindustriální kultury a vytvořit tak v návaznosti na předchozí činnost novou formu, kterou Hirsch nazývá INTEGROVANOU HUDBOU.

V průběhu roku 1996 jsou Hirschem připraveny základy dvou studiových projektů, soubor pak pracuje na iniciálním koncertním programu, aby poprvé vystoupil v březnu 1997 v pražském aláci Roxy. Od začátku existence SKROL vytvořil Hirsch pro soubor pět více či méně kompaktních projektů, SIMPLICITY OF HERESY (leden-květen 96), INSOMNIA DEI (leden-duben 97), THE FALL VERIFIED (červenec-říjen 97), DANCES & MARCHES (květen 1997-červen 1998) a NEW LAWS/NEW ORDERS (září 1999-březen 2000).

SIMPLICITY OF HERESY je rozsáhlá šedesátiminutová suita epického charakteru, na religiozní téma. Ve velké míře je zde využito zvukově specifických syntetických podob smyčců, dechů, klasických varhan, hutně preparovaného klavíru, bicích a vzájemných kombinací těchto nástrojů ve výše popsané atmosféře, která zde však tvoří na rozdíl od dalších prací SKROL (výjimkou pouze skladba Non-Organique) jen jakési hůře identifikovatelné pozadí. Ideová spřízněnost se skladatelskými vzory je v několika skladbách patrná, nepřerůstá však rámec respektu. Strohé militantní rytmy dodávají hudbě neúprosnosti, jíž potencuje používání instrumentálních smyček jako podkladu (Agog, Exsanguis). Jeho ostinátní charakter má být kontradikcí nad ním se rozvíjejících melodických témat. Ta se velmi ráda v mírně pozměněné podobě občas navrací k svému počátku, jakoby v pochybnostech o vyslovených soudech. Tento princip je markantní zejména v poslední skladbě suity Exsanguis, která by měla vyjádřit únavu, vyčerpání, nejistotu a zklamání ze sebe sama i pokoru a smíření se s Bohem s přiznáním skutečného motivu, spočívajícím v prosazování sama sebe, nikoli idey jako takové. Vskutku kacířská myšlenka na konci dvacátého století, tolik nakloněnému všem, kteří opovrhli duchem a prohlásili základní instinkty za cnost. SKROL ovšem nemají v úmyslu jen moralizovat a odsuzovat svět, který je obklopuje, jejich výpověď je především autobiografií. První verze studiové úpravy projektu s názvem HERETICON z roku 97, obohacuje původní, převážně duchovní a poněkud akademicky suchou verzi o rozměr fyzický díky bohatší instrumentaci a vokálním partům. Jejich nejcharakterističtějšími rysy jsou výrazná citová vypjatost a dynamická stavba. Oscilují od dramatických, epicky pojatých (Litanie), přes výrazně melodické (Adveniat) až k drastickým, ve smyčkách rytmizujícím výkřikům. Hlasový arsenál neobsahuje jen ženský vokál, některé skladby jsou kolorovány hlasovými smyčkami či recitativy, převážně s použitím hlasu mužského. Prostor této podoby projektu dotváří poněkud aktivnější ambient v podobě neinvazivní industrializované hlukové klenby, ve které vlastní děj probíhá. Konečná verze alba je nazvána HERETICAL ANTIPHONY a je výsledkem neobvykle důsledného přístupu souboru k dané látce. Monotématičnost a sevřenost je podtržena plastickou specifickou instrumentací spolu se stmelujícím, typicky kovově působícím soundem použitých nástrojů. Definitivní verze suity, uskutečněná v následujícím roce ještě výrazněji potencuje všechny atributy opusu, především instrumentaci, zvukovou pestrost a úlohu mužského vokálu, který má zde plnohodnotnou funkci a svými charakteristikami vytváří jakési nesmlouvavě oponující „alter ego“ vokálu ženskému. Zkrácením metráže sice ubylo na epičnosti projektu, ale spolu s výše uvedenými atributy bylo dosaženo vyššího stupně údernosti a naléhavosti výpovědi. Album bylo vydáno na CD v srpnu 1999 německým nakladatelstvím Membrum Debile Propaganda.

Rovněž přísně koncepční INSOMNIA DEI je albem, ve kterém se alespoň obrysově zdá být dosaženo kýžené organické integrace instrumentace, harmonizace a skladebných principů na straně jedné s povýtce syrovým, hutným a destruktivním soundem, do nějž je vše vnořeno, na straně druhé. Album je, dle Hirschových slov, „plným břichem“, kdy intenzita a strukturalita mas zvuku vskutku působí dojmem provalením hrozící plnosti. Pro SKROL typické tónorodé principy, rozvíjené se zřetelnou afinitou k jejich provázání s typickými formami slovanského modu, sdružují všech sedm skladeb v jeden celek. Potenciace slovanského prvku spočívá nejen v sémanticky blízkých, jednoduše vázaných melodiích, protkávajících základní látku skladby (Dei irae) či zachvívajících se ne zcela nápadně nad onou masou zvuku (Agog II), ale i v harmonizacích (Soaking, Uniformity Celebration March) a některých vokálních partech (Insomnia). Kontrast mezi agresivní bází hudby a nad ní nesoucími se melodiemi spolu s emocionálně rozdílnými charakteristikami obou vokálů (éteričnost a mystičnost hlasu ženského proti agresivitě či nesmiřitelnosti hlasu mužského) vytváří působivou dialektiku sdělení ve smyslu věčného zmítání se mezi ideou a realitou. Velmi podobného efektu dociluje soubor i střetem různých výrazových charakteristik v rámci vlastní instrumentace (Insomnia). Ve vlastní myšlence projektu je tradičně přítomno téma trvalé pochybnosti o cestě k věčnosti či zmaru, stejně jako naplnění obav z nevyhnutelnosti zániku lidské civilizace v důsledku zborcení hodnot. Skladba Movie Martyr představuje svým neskrývaným patosem a proklamativností jakýsi ideologický pilíř tvůrčího programu SKROL. Album bylo vydáno souborem nejprve ve vlastní režii a v omezeném nákladu (100 kusů) na MC, skladby Soaking, Movie Martyr, Insomnia a Dei irae vydalo pod názvem MARTYRIA na 10´LP nakladatelství LOKI Foundation v srpnu roku 1998, aby kompletní CD vyšlo oficiálně v roce 2001 u Chromozome Records (USA) a v roce 2003 u M.D.Propaganda.

Nejdelší a nejvíce souborem želenou prodlevou ve studiovém zpracování se může „pochlubit“ album DANCES & MARCHES FOR THE ORPHAN AGE (základní verze vytvořena v červnu 1997). Tento projekt má opět charakter suity, tentokrát však nikoli na epickém principu. Dominuje téma opuštěnosti společností neakceptovatelného jedince, jenž pátrá po smyslu existence svojí i jemu nekonvenujícího světa, ve kterém je nucen žít, jeho premisy, jejich zpochybnění a touha po katarzi. Jednotlivé skladby vystupují z jakési zející prázdnoty, připomínající rozevřený chřtán propasti. Není to však prázdnota ve vlastním slova smyslu, neboť v ní cítíme přítomnost života či principu, vzdáleného naší racionalitě. Působí dojmem nedohledné dýchající hlubiny (ambientní vrstva hudby), jejíž temné ústí je obklopeno lidskou masou (instrumentální báze), kde z anonymity vystupují zcela konkrétní, emočně vypjaté tváře (vlastní hudební sdělení, vokály, neinvazivní hlukové samply). Zde se promítají individuální vize rozdílných inklinací jednotlivých členů SKROL na matrici sjednocujícího filozofického substrátu, kterým je všudypřítomné existenciální téma. Již tradičně jsou v některých případech základem stavby skladeb typická ostinata, patrna je obliba lichých, místy „vykolejujících“ neúplných rytmů. Vokály při zachování principů teze-antiteze směřují na dominujícím ženském pólu místy k výrazně bolestně melodické (Iob 03), místy k nonverbální, transcendentální poloze a roli nejvýznamnějšího nástroje zde nikoli četností, ale svým obsahem zaujímají varhany, jejichž sound je nepřehlédnutelně vztyčeným, jakoby varujícím prstem. Projekt byl po Hirschově několikanásobném přepracování vydán oficiálně v březnu 2005 portugalským vydavatelstvím DAGAZ Music.

Album NEW LAWS / NEW ORDERS bylo původně plánováno k vydání již v roce 2000 coby kulminace konceptu integrované hudby, avšak pochyby o stylové čistotě projektu je na dlouhý čas odsunuly na vedlejší kolej. Posléze bylo album v roce 2008 kompletně přepracováno a doplněno několika nevydanými skladbami. Eklekticky završuje činnost souboru je též kulminací jeho konceptuálních možností. Vyšlo v roce 2009 u argentinského vydavatelství Twilight Records.

Několik skladeb SKROL se objevilo na kompilacích. Je jimi např. skladba Eternity Ltd., která byla zařazena pod názvem Ewigkeit na kompilační album THORAK, vydané v září 1998 u WAVS 203 v německém Duisburgu či Fall A Prey, která vyšla na dvoudeskové kompilaci Behind The Iron Curtain/Ten Years Of Madness ruského labelu AchtungBaby.

Koncertní programy SKROL jsou často doprovázeny filmovou projekcí. Jedním z nejoblíbenějších z nich byla Saivonova střihová koláž z dokumentárních snímků maďarského režiséra Zoltána Huszárika. Soubor pravidelně vystupoval v Polsku a Německu, přičemž v Česku se omezoval většinou pouze na pravidelný Pražský industriální festival. Absolvoval několik delších zahraničních turné, britské v roce 1998, německé na podzim 1999 a prozatím nejdelší a neúspěšnější v červnu roku 2001 v USA (střídavě jako SKROL a AGHIATRIAS), s názvem Fire Martyrs Tour. Tamější vystoupení v New Yorku, Bostonu, Clevelandu, Pittsburghu, Detroitu, Chigagu a dalších městech byla povýtce kombinací programů. V roce 2002 přerušili SKROL na dlouhou dobu aktivitu, ale svoji činnost revitalizovali albem NEW LAWS / NEW ORDERS a především obnovením koncertní činnosti v roce 2011 programem SURREAL TECTONICS s výraznou rolí synchronizované videoprojekce, jejímž autorem je Marianna Auster.

V zimě 1998 vytváří Hirsch rozsáhlý cyklus skladeb s názvem SENSE GEOMETRY, založený na aplikaci fiktivní geometrické symboliky určitých mechanismů citové oblasti lidské psychiky. Jde o pokus detekovat či dokázat existenci určitého řádu ve zdánlivém chaosu. Autor nazývá tuto hudební formu matematické teorie již výše zmíněnou tzv.fraktální hudební geometrií. Užívá k tomuto účelu signálů logiky intervalů, rytmu, stavby i instrumentace. Důležitou složkou je sound, vytvářející jednoduše strukturalizovanou, avšak citově vypjatou atmosféru, v níž hraje střídmě industrializovaná či noisová instrumentace skladeb roli chaotického a zároveň iritujícího prvku, hypnotizující pojetí rytmiky pak roli prostředníka řádu a ukazatele směru pozornosti dovnitř k dalším rovinám pohledu. Původně sólový projekt je vzhledem k úspěchu pódiové prezentace opusu v květnu 2000 přetvořen v alternativní verzi GEOMETRIE NEVĚDOMÍ s použitím vokálů Martiny Sanollová a českými texty Toma Saivona.pod hlavičkou projektu ZYGOTE. Ve společné verzi je původně téměř meditativní ambientní ráz opusu narušen apokalyptickými charakteristikami vokálu i vícevrstevnými instrumentálními a hlukovými masami natolik, že formálně i obsahově nabývá nových rozměrů. Úsporné texty Toma Saivona svou úderností podtrhují záměrně značně invazivní přestrukturovanost verze a v tomto kontrastu tkví i vlastní základní sdělení konfliktu tužeb a reality. To vše je vystavěno, aniž by byly zásadně porušeny bazální ideové principy předchozí verze, i když spočívají poněkud na samém dně projektu. Také z tohoto důvodu na podzim 2004 spatřuje světlo světa remix původní verze SENSE GEOMETRY, aby byl oficiálně vydán jako první album kolekce Hirschových prací italským labelem ARS BENEVOLA MATER v září 2006.

Saivonovy anglické texty SKROL, ale především obrazná, plamenně působivá symbolika jeho lyriky v mateřské řeči v rámci proketu ZYGOTE plně koresponduje s duchem hudby. Je zcela funkční i tím, že se nevyhýbá proklamativnosti a moralismu, aniž by ovšem přitom sklouzla za hranice sebereflexe a či vybočila z existencionalistického principu věčného střetu a pochyb. Kontrapunktická básnická forma Saivonovy poetiny vyzařuje intenzivní snahu nejen o spojení s daným hudebním tématem, ale i s globálními filozofickými principy práce souboru.

Na podzim roku 1999 sdružují své tvůrčí úsilí Vladimír Hirsch (kompozice, klávesové nástroje, computer) a Tom Saivon (samply, computer) v projektu AGHIATRIAS, jenž je jakousi extrapolací spojení neoklasicistních (Hirsch) a noisových (Saivon) tendencí uvnitř SKROL, přičemž podstatou projektu je uchopení obou způsobů tak, aby si navzájem předaly své principiální formální atributy, a to jak na základě ostré konfrontace, tak vstřícného oboustranného vnímání, které má vyústit v jejich sjednocení, Idea jako taková vzniká již na konci roku 1998, je však realizována až koncertním představením alba FIELD MASS v prosinci roku 1999. které je industriálně power-elektronickým přepisem Hirschovy skladby MISSA ARMATA. Album bylo vydáno pouze neoficiálně v roce 2000 pod hlavičkou autorova privátního labelu CatchArrow Recordings. Také z tohoto důvodu byla skladba později přepracována (2004) a po letech upravena do soudržnější podoby pod názvem CRYPTOSYNAXIS (2009) pro audiovizuální prezentaci. Cryptosynaxis (v řečtině "skryté bohoslužba") má po formální stránce koncepci klasického útvaru, tedy mše s jejími standardními liturgickými částmi, avšak zasazené do jednoduchého ústředního dějového rámce. V něm je na počátku ilustrovaný boj přerušen bolestným výkřikem, natolik přesvědčivě přehlušujícím bitevní vřavu, že přinutí obě soupeřící strany v něm ustat a zúčastnit se společné bohoslužby. Ta se poté v jednotlivých bodech stává střetem a analýzou skutečných motivů souboje, vyúsťujíc postupně v pokoru a náznak smíru a tím i k odhalení pravých pohnutek konfliktu, přítomných na na obou stranách. Jedná se o drama, které nekončí jednoznačným řešením, ale jakousi společnou modlitbou ve smyslu závěrečného „miserere nobis“. Klasická instrumentace i stavba skladby symbioticky a přirozeně prolíná dominantní, vysoce strukturovaný a invazivní industriální sound. Synchronizovanou videomontáž alba vytvořila od roku 2010 s Vladimírem Hirsch úzce spolupracující americká fotografka a a video-artist Marianna Auster. Její epika osciluje v hektickém rytmu mezi světem vizí a naturalismem, mezi sakrálním a profánním, poskytujíc tak ostře kontrastující dojmy naděje a zmaru. Album vyšlo na DVD v roce 2010.

Druhé album souboru s názvem EPIDAEMIA VANITATIS, vydané jako primorelease na vlastním labelu Integrated Music Records v roce 2002 je z hlediska hudební formy dalším krokem tohoto seskupení na cestě integrace tonálního do atonálního, klasického do postindustriálního, atd. To však je jen hudebně-teoretický popis, jde o zralejší transubstanciaci formy do morfologicky čistší struktury. Je zde opět více patrná snaha nikoli o chemickou sloučeninu, ale o dále nerozložitelný prvek. Na rozdíl od předchozího alba je struktura látky bohatší a více kompaktní, prostor skladeb je prohlouben a rozšířen, emocionální percepce zjitřenější. Základním motivem projektu je prorůstání antropocentristického materialismu myšlení společnosti, způsoby a důsledky její manipulace. Z hlediska historie snahy protagonistů se jedná o autentickou reflexi, což epika i exprese projektu dotvrzuje.

Třetí a pravděpodobně nejkompaktnější prací formace je album REGIONS OF LIMEN, dokončené v srpnu 2003, které je jakousi „aghiatrizací“ Hirschovy suity z roku 2003 DE REGIONIBUS LIMINIS. Rozsáhlé dark-ambientní album, věnované tématu podprahového smyslového vnímání a jeho fiktivní hudební aplikaci. Abstraktní představa o konfrontaci surreálného a reálného světa (arteficielní ambient versus realistický industriální sound). Album bylo vydáno v roce 2004 českým lablem Epidemie Records. Přepracovaná verze originální kompozice "De Regionibus liminis" s názvem UNDERLYING SCAPES byla vydána jako bonus CD kolekce autorovách sólových prací THE ASSENT TO PARADOOXON v roce 2010. Meditativní charakter skladeb je prozářen výboji jakéhosi radioaktivního záření, znázorňujících pomíjivé okamžiky prozření, poukazujíce tak na fakt potlačovaného a ignorovaného duchovního rozměru našeho světa a na význam prahových "struktur" našeho vnímání. Pro koncertní provedení alba vytvořila v roce 2010 doprovodnou videomontáž Marianna Auster.

Prozatím posledním albem AGHIATRIAS je ETHOS, podobně tématická a koncept koncept tzv.integrované hudby naplňující práce jako všechny předchozí, představující však tentokrát ještě intenzivnější konfrontaci v širších dimenzích soudobé vážné hudby, dark-ambientu, noisu a industriálu, než bylo dosud obvyklé. Ústředním tématem alba je odmítnutí současného široce akceptovaného materialistického vidění světa a jeho budoucnosti, demonstrace vědomí skutečnosti historického selhání člověka ve vztahu k tomu, co jej přesahuje, útok proti patologickým mechanismům procesu, vedoucího k potlačení spirituality. Album vyšlo v roce 2006, opět u vydavatelství Epidemie Records.

Po celou dobu činnosti společných projektů Hirschova aktivita v rámci sólové tvorby ani na okamžik nepolevila, dá se dokonce s naprostou jistotou říci, že neustále výrazně ovlivňovala a víceméně determinovala formu i obsah práce společných uskupení. Od roku 1997 postupně zkomponoval a finalizoval rozsáhlou kolekci prací, čítající téměř desítku konceptuálních alb, 3 symfonické opusy, jednu koncertní skladbu, nahrávky scénické a filmové hudby a několik klavírních a komorních skladeb.

SYMFONIE č.2 s přívlastkem „Defensa“ je formálně - jak obsazením, tak stavebně - klasický útvar, obohacený o industriální zvuky, jimiž jsou synteticky kolorovány některé nástroje, především perkuse a dechy. Základním tématem skladby je střet dvou duchovně protichůdných světů uvnitř jedince. První věta (Inkorporace), pojednává o jakési prvotní intoxikaci člověka prostředím pokřivených hodnot, ve větě druhé (Těžkooděnci duše) je naznačováno odhodlání, nicméně též slabost a nedokonalost schopnosti mobilizace vlastních mravních sil, ve třetí (Soud a rozsudek /…obrazem boje jsou) je poté patrný kontrast mezi tématy bitevní vřavy a oddechu, kdy se nostalgicky vynořují původní, tedy ideální principy, aby vše posléze vyústilo v nneúprosný závěr, jenž však nemá symbolizovat prohru či vítězství, ale lze jej chápat jako kvalitu obsahující oba výsledky zároveň, avšak v jiných rovinách. V rámci symfonického zpracování jsou zde rozvíjena některá autorova stěžejní a oblíbená témata, v minulých projektech ne zcela vyčerpaná (např. základní motivy skladeb Love Song Analysis a Myself Love v závěrečné větě).

Následující SYMFONIE č.3 (Brands Of Tyranny) s podtitulem Sinfonia per orchestra, organo e percussione je velmi útočně a nekompromisně vedená skladba, tématicky zaměřená na postižení krize hodnot současného světa. Jedná se o nelítostný pohled na jeho chaotickou image, která slouží paradoxně sama sobě jako ospravedlnění bezduchých životních stereotypů a laciné zdůvodnění absence pocitu spoluodpovědnosti za něj. Autor se zde nevyhýbá jistému stupni krutosti, ten však odpovídá nutné míře intenzity varovného výkřiku k jeho zaznamenání v citově silně hypakustickém prostředí. Přes jednoznačně signalizovanou skepsi je skladba prodchnuta snahou o narušení oněch stereotypních vazeb na straně jedné a o spoutání chaosu na straně druhé, jako touhy po duchovní očistě společnosti. Tato symfonie byla prezentována veřejně v prosinci 1999 v rámci V.Pražského festivalu industriální a postindustriální kultury pod záštitou společnosti Open Society Fund, která autorovi k její realizaci přidělila grant. Obě symfonické práce jsou vydány Integrated Music Records na jednom CDR v roce 2003.

Poslední ze symfonických prací, SYMFONIE č.4, „Snímaní z kříže“ (Descent From The Cross) je stejně jako předchozí dvě skladbou pro pro integrovaný orchestr, doplněný smíšeným sborem. Rozsáhlá kompozice byla inspirovaná původně Dostojevského výkladem stejnojemnného obrazu Hanse Holbeina. Ten polemizuje o jeho zpochybnění křesťanské víry v Kristovo vzkříšení, neboť míra přesvědčivosti ztvárnění dokonale mrtvého těla je v díle německého umělce zarážejícím způsobem exponována. Též i proto lze symfonii epicky chápat jako jakési vyplnění období mezi Kristovou smrtí a uložením do hrobu (viz jednotlivé části), tedy dějem, kterému v bibli není věnováno příliš místa. Autor se zde pokouší vytvořit hluboce vnořený, bolestný vjem, jemuž jako příčina stavu dominují nejistota a pochybnost, který však prostřednictvím víry v sílu ducha inklinuje k naději a touze po naplnění věroučné teze. Původní verze byla oficiálně vydána v srpnu 2008, její kompletně přehodnocená a remasterovaná podoba, GRAUE PASSION, v září 2009. Výrazově nejbohatší skladatelův projekt, spojující v celek vyjadřovací prostředky od ryze symfonických až po noisové, čímž je dosud nejvýrazněji naplněno autorovo pojetí integrované hudební formy. Toto album úzce představuje autorova pojetí "integrované" hudební formy nejlepší.

Koncertní opus CONCERT INDUSTRIEL POUR ORGUE, dokončený v roce 1998, je projektem, jehož forma je jen rámcově klasická. Charakterizují ho témata, vynořující se v nepravidelných pulsech, která po jakémsi žhavém výtrysku vyčerpaně či naopak náhle mizí v mase industriálních zvuků, aniž by byla kdy myšlenka zcela dokončena. Industriální matrix tvoří též prostor a zdroj energie pro vlastní sopečnou aktivitu. Ani tato zvuková podstata však není stabilní a rovněž čas od času těkavě a neprogramovaně mění intenzitu a rytmus své existence. Ve své sólové úloze zde sice dominují varhany, ale jejich prostor je navzdory názvu někde dosti omezen a nezřídka překvapivě přejímají jejich úlohu v jakýchsi zkratkách i jiné nástroje. Přepracovaná druhá verze skladby je výrazně kratší a je v ní kladen větší důraz na systematičnost zacházení s tématem, aniž by však byly výše zmíněné základní vlastnosti opusu zásadně ovlivněny.

Od září 2006 postupně vychází u italského labelu ARS BENEVOLA MATER Hirschovy nejvýznamnější tituly a to jak jednotlivě, tak posléze coby box-set komplet sedmi CD disků pod názvem THE ASSENT TO PARADOXON. Kolekce obsahuje kromě SENSE GEOMETRY (vydáno samostatně 2006), CONCERT INDUSTRIEL POUR ORGUE (2007) a SYMPHONY No.4 „Descent From The Cross“ (2008) alba EXORCISMS, LES SCÈNES ARDENTES, CONTEMPLATIO PER NEXUS a NONTERRA, vytvořená v letech 2004 - 2008. Tyto kompozice reprezentují autorovy další nové tvůrčí přístupy jak v harmonizaci, tak ve zvukové složce, kde předkládá další možnosti instrumentace a jejích atributů. Zásadní charakteristikou těchto prací Vladimíra Hirsche je soustředěná a systematická organizace chaotických zvukových struktur do vnitřního řádu a další kroky v soudržnosti instrumentálních a neinstrumentálních složek skladby. Svým pojetím stmelující design obalů alb je dílem vynikajícího českého umělce, představitele tzv. konceptuální fotografie, Jana Vávry. Všechna alba jsou produkována Tomem Saivonem

Album EXORCISMS přdstavuje cyklus skladeb pro klavír, elektronické klávesové nástroje, integrovaný orchestr a smíšený sbor. Celkové vyznění dark-ambientně neoklasického projektu je výrazně introspektivní a kontemplativní, až na výjimky prosté autorových militantních standardů. LES SCÈNES ARDENTES jsou albem, vytvořeným z témat autorovy scénické hudby, která jsou zde rozpracována a svou epikou i formálními charakteristikami spojena v celek. CONTEMPLATIO PER NEXUS je rozsáhlou dvouvětou kompozicí pro integrovaný hudební soubor a sólový zpěv na filozoficko-teologické téma, inspirovaná spisem "Teologia spiritualis mystica", zabývající se procesem transformace lidského vědomí v průběhu mystické kontemplace. Integrovaná suita NONTERRA, která je určena být pouze součástí boxu a jejímž ústředním tématem je pro autora tradiční střet duchovního a materiálního světa, je experimentálním projektem, v němž se utkábají témata hudby vážné a ambientní s memorujícími cyklickými prvky módních trendů populární hudby.

Studiová aplikace koncertního programu TORMENT OF NAISSANCE (2007), obsahuje evidentní posun k mikrotonalitě a intenzivní vhled do amorfních harmonických struktur. Tématem alba je kreacionistická paralela mezi zrozením kosmu a člověka. Hudební energie je velmi koncentrovaná a působí dojmem expanze zvukových mas směrem dovnitř, vytvářejíc dojem penetrujícího, bolestivého svazku zvukových paprsků, pronikajících tělem posluchače. Album EPIDEMIC MIND (2008) bylo vytvořeno ve spolupráci s japonským cyber-punkovým spisovatelem Kenjim Siratorim. Paralelní vertikálně a horizontálně organizovaný tok atonálních melodických prvků zde kontrastuje s pomalými, těžkým rytmickými vzorci a monotónním a emocionálně plochým výrazem mluveného slova. Japonské texty jsou extrémně nekompromisní a intenzivní, ve futuristickém stylu, který postihuje neovladatelný chaos digitálního věku. Siratoriho próza je plná vědeckých pojmů z molekulární genetiky a působí na první pohled zdánlivě beze smyslu, její celkové vyznění však velmi přesvědčivě podtrhuje absurdní realitu současné společnosti. Obě alba byla vydány Integrated Music Records jako CDr. Label Integrated Music Records kromě též jiného mapuje chronologicky jak sólovou tvorbu, tak jeho činnost v rámci společných projektů Vladimír Hirsche prostřednictvím kompilací, kterými jsou např.např. INTEGRATED MUSIC ARCHIVES, VOL.1 (2004), FRAGMENTS, THÈMES ET IMAGES SCENIQUES (2005) či INTEGRATED MUSIC ARCHIVES, VOL.2 (2009).

Důležitou součást skladatelovy práce Vladimír Hirsche představuje jeho scénická hudba. Jedná se např. o album TOBRUK (2008), jehož některé části byly původně určené pro stejnojmenný film, kde však nebyly realizovány a autor se posléze rozhodl materiál tématicky zpracovat či o hudbu k divadelní hře "Markéta Lazarová", kterou po úspěšné prezentaci rovněž převedl do podoby alba, s názvem MARKÉTA, THE DAUGHTER OF LAZAR (2009-10). Obě práce mají typické rysy soudobé klasické hudby, zachovávají si však všechny typické atributy integrované kompozičních techniky. Soundtrack pro divadelní hru je formálně i zvukově klasičtější, nicméně manipulace se zvukerm v tomto projektu vykazuje výraznou snahu o úplnou eliminaci syntetického materiálu a novátorské postupy v elektroakustickém zpracování originálního soundu. Tento přístup se stal inspirací pro další sólové projekty, jimiž jsou jak v létě 2011 vydaná ENDOANATHYMIA (rearanžovaná verze HERMENEUTIC CYCLE), tak v současnosti zpracovávané alba HORAE (rozsáhlá skladba pro varhany a terénní nahrávky), AXONAL TRANSIT (skladby pro elektroakusticky manipulované smyčcové nástroje a digitální techniku) či kompilační ORGAN & PIANO WORKS, které je přehledem nově zpracovaných verzí Hirschových skladeb s dominantní rolí varhan či klavíru z období 1976 -2009. Autor zde užívá též netradičních nástrojů, jakými jsou např. plynové varhany, telharmonium, vodní harfa apod. V současnosti pracuje též na dalších projektech, jež jsou tentokrát založena ryze na neinstrumentálních zvukových zdrojích. Jedná se o alba SEVEN MORTAL SINS a PHENOMENA OF THE SILENT END.

Pozoronost skladatele není vždy upřena pouze na závažná témata, což je dokumentováno jeho občasnými exkurzy do jiných žánrů, jež jsou něpochybně inspirovány jeho jazzovou a rockovou minulostí. Sám tento typ tvorby nazývá "entertainmants", tedy jakousi zábavnou formou produkce, jakkoli se v ní projevují základní tendence jeho kompozičního stylu. K takovým projektů patří např. CASUAL CRIME, album skladeb pro jazzový kvartet z roku 1998, které vzniklo zčásti na bázi témat, vytvořených na konci sedmdesátých let a je pojaté jako tradiční jam session, THERE'S NO HUMAN TRIUMPH (1996-1999), album kratších skladeb, pohybujících se někde v oblasti progresivního rocku, charakterizovaných autorem jako tzv.subpop, kde však vlivy integrovaného hudebního pojetí nelze přeslechnout, stejně jako v melodramatickém titulu DREAMS OF AWAKENING, zpracovávajícím anxiozní snové vize, jehož schéma je rovněž ve svém základě "progresivně" rockové. V létě 2007 byl americkou zpěvačkou Dove Hermosa a Vladimírem Hirschem založen projekt LUMINAR AX coby experimentální formace, spojující autorův kompoziční styl a zvukovou alchymii s goth-rockovým projevem vokalistky, která album též opatřila texty, plnými emocionálně exponované subjektivní lyriky. Na jejich prvním albu OPTEM SPECTRIS jednotlivé skladbysice oscilující ve stylově lehce odlišných rovinách, ale díky stmelujícímu charakteru základních výrazových prostředků vytváří emotivně působivý celek. Dove Hermosa spolupracovala s Vladimírem Hirschem jako vokalistka a autorka textů na jeho sólových albech CONTEMPLATIO PER NEXUS and TORMENT OF NAISSANCE.

Z mnoha ostatních autorových děl je třeba zmínit album MISSA PESTILENS INTEGRA (1999). Jedná se o úpravu autentických částí nahrávky Diamandy Galás „Plague Mass“ do integrovaného skladebného tvaru, který soundem i aranžmá je jakýmsi kontrapunktem instrumentálně úsporné a blasfemicky laděné původní nahrávky, doplněné několika skladbami kratšího rozsahu a koncipovaného jako autorské partnerství. Album nebylo dosud nikdy oficiálně prezentováno.

Vladimír Hirsch pravidelně koncertuje jak doma, tak především v zahraničí, kde také publikuje. Kromě skladatelské činnosti se dlouhodobě zabývá též psaním esejů o umění (např. “Principy a technologie destruktivismu umění“, „Problém srozumitelnosti uměleckého díla“, „Úspěchy filozofie úspěšnosti“, „Zaříkadlo experimentu“ či „Salut l´artist“), poezií a grafikou (především návrhy obalů alb). Není bez zajímavosti, že vystudoval pražskou lékařskou fakultu a až do roku 1999 vykonával lékařskou praxi.

Hudba Vladimíra Hirsche vytváří především díky čistotě výrazu pevnou konstrukci, kde soudržnost originální formy soudobé vážné hudby na straně jedné s dark ambientními, postindustriálními a noisovými atributy na straně druhé je díky alchymistické proměně natolik homogenní, že představuje specifickou jednotku. Děje se tak prostřednictvím transubstanciace hudební materie v dále nedělitelnou substanci, což naplňuje podstatu autorovy koncepce INTEGROVANÉ HUDBY, metafyzického střetu i smíření svou zdánlivě protichůdných světů uvnitř jedince.

JAN BLANICKÝ (1996-2011)
& MARIANNA AUSTER (2010)
Aktualizováno k 18.říjnu 2011